H.O. MLOK

Horolezecký oddíl z Jizerek

Ciao HO Mloci,
příští sobotu 25.11.17 naposledy slaníme v této sezóně a otevřeme sezónu novou.

Takže si:
– HLAVNĚ udělejte čas
– nachystejte fotky, fotomontáže, přehnané historky a další zajímavé dokumenty k promítání a vyprávění
– připravte vybroušené deníčky
– možno pořešit příspěvky a ČHS průkazky na další rok

Zbývá doladit prostorové uspořádání: lezecký cíl & promítací základna.
Letos se promítací základna nehodí ani Kuldovi ani Davidovi. Nabízí se několik variant řešení:
– zůstat u Kozy a nikam se nepřesouvat
– David může zajistit salónek v Oldřichovské Besedě
– já můžu nabídnout na akci byt v Jablonci, ale to by asi znamenalo udělat lezení netradičně na Černé Studnici

Takže pište (na mně nebo do komentářů na web) tipy na lezecký cíl a uspořádání po lezení, které preferujete.
Pokud jsem na někoho v adresách zapomněl, tak se omlouvám a šiřte zprávu dál.

Šplhu zdar
Ondra

Jak už to u nás bývá, napřed proběhlo několik chaotických personálních přesunů a změn cílů.
Nakonec jsme se já (Ondra R.) s Kendym skutečně domluvili na výjezdu do Rakouského Hoellentalu, páč ukazoval na 4 dny sluníčko. Ale už v LBC mě Kenďák přemluvil na vyhlídnutý kopec Hochthron v Berchtesgadenu. Cesta „Samsara“.
Nu což. Můžeme to zkusit. Přespali jsme u ČS hranic a ráno dojeli na párking pod kopcem.

Čtvrtek

 Špička vlevo je náš cíl

Nástup nám trval místo slibovaných 1,5 – 2 hod cca 3 hodiny a to jsme zabloudili jenom na konci. Pochopili jsme, že jsme vedle, ale scházet dolů se nám nechtělo, a taky nás tlačil čas do tmy. Rozhodli jsme se do cesty natraverzovat. Ha ha ha, určitě už tušíte, jak to šlo. Ano nešlo. Ale protože první dýlka byla dost blbá na jištění atd, dohodli jsme se pokračovat „cestou nejmenšího odporu“ vzhůru.
Do deníčku si tučným písmem píšu: „I celkem zkušení lezci dělají kraviny“.
Nebudu popisovat všechny hrůzy, ale zjistil jsem, že když stojím na keříku kleče na rozrachtané dosti kolmé stěně vysoké 400 m, nemám z toho dobrý pocit.
Kendy byl nadšený -> Budeme mít prvovýstup.
Stoupáme dál.

 Traverzík
Po dlouhém a odvážném traverzu a malém sestupu se napojujeme do naší cesty „Samsara“. Zkušený čtenář už tuší – napojili jsme se v desáté dýlce u posledního nýtu. Tak odsud už jen pěšky dvojkovým terénem na hřeben, k chatě, dolů…
Průvodčík slibuje sestup 2 – 2,5 hodiny. Cedule nahoře cca 3 hodiny, což nakonec zhruba plníme a po sestupu nočním lesem jsme v hezkých 21:15 hodin v kempu.

Pátek = reparát.
Cestu nahoru už známe, a trefujeme líp, ale jdeme volněji, takže opět cca 3 hoďky. Kuloárem 2-3 UIAA nahoru. Kde ten nástup je…? Aha, ještě víc vpravo. Dolů tím kuloárem nechcem. Tak tam natraverzujem ne? Ha ha ha, to už tu bylo ne? Naštěstí to tentokrát jde, a tak kolem 12 hod stojíme unavení, ale šťastní na nástupu.
Pak už jen lezení: „Samsara“ 7- (6 obl.), 410m, 10 délek, čtyři hvězdy za krásu, čtyři křížky za jištění.
Bouldřík za 7- potrápí, ale daří se. Cestou potkáváme ty roztomilé plaketky pevně přišroubované ke skále. Mám k nim po včerejšku vřelý vztah.
Jdeme v klidu a nahoře jsme o hodinu dřív než včera.
Nahoře ověřujeme předpověď. Dole nemáme signál. Asi bude potřeba na sobotu a neděli změnit působiště. Sestupujeme unaveně a zvolna, takže v kempu jsme asi ve 20:50.

Sobota = přejezd.
Vyrážíme do původně plánovaného Hoellentalu. Ale co to!? Přes noc změna předpovědi. Tak rychle změna kursu na kopec Loser. (Naproti přes jezero Altausee je stěna Triselwand, kterou jsme lezli s Vlastou loni).
Přes dopravní zácpu a placení mýtného „Loser Panorama Strasse“ se dostáváme pod stěnu. Nástup půl hodiny = krása.
Je tam už dost lidí a hážou po nás kamení. Radši vyčkáváme opodál. Nástup je téměř shodný pro dvě cesty, tak snad visící holčina půjde do vedlejší lehčí cesty.

 Loser, lehčí cesta. Naše jde přímo.
Loser: Loserlolockvogel 7 (6+ obl.), osm délek, čtyři hvězdy za krásu, čtyři křížky za jištění.
Spodek krásný, pevný. Vršek místy rozlámaný, takže kdo nedává pozor, shazuje nebezpečné kamení. Z těch osmi délek lezeme vlastně šest. Přechod po polici mezi štandy není lezecký a poslední trojková délka je odchod na vrchol k pěšímu sestupu. My už jsme pěších sestupů tak sytí, že volíme radši slanění. Slanění místy přes převísky pěkně vzdušné.
Za světla v „kempu“, málem jsme odvykli.

Neděle = odjezd.
Přes noc přišla teplá fronta, což by tak nevadilo. Ale přinesla vytrvalý jemný déšť, což vadí. Děláme jen malou vycházku na obdivování panoramat a podzimních barev. Pak hajdy do auta a domů.

 Výhled na Triselwand

 

 

 

Zdar Mloci a spřátelená zvířata,
po letní přestávce je nejvyšší čas se zase jednou sejít na nějaké oddílové akci.
Posílám prvotní nástřel termitů, kdy bychom se mohli sejít. Podle vaší zpětné vazby následně zkorigujeme. Ale abychom termínově nezabředli jako v první půlce roku. Tam se nám dlouhodobý kalendář zasekl na Rejskových orientačních závodech a už jsme ho nějak neodsekli…

 

NÁVRH TERMÍNŮ:
23.09.17 Sobota – Černá Studnice?
21.10.17 Sobota
25.11.17 Sobota – poslední slanění

 

28.09. státní svátek, takže pro mnohé 4 denní víkend, cesty, rodinné plány atd. Takže první termín bych dal 23.9.
Meteorology slibované babí léto se nějak zapomnělo dostavit, ale to nás nesmí odradit. Aktuální předpověď na sobotu je oblačná, ale bez deště.
Jako místo navrhuju Černou Studnici = žula, takže nezávislá na předchozích srážkách. Kratší cesty, lehké i těžší, takže si tam myslím zaleze každý z celé naší široké členské základny 🙂
Kdyby se počasí jó zkazilo, tak můžem přejet do údolí na Makak.
Předběžně sraz 10 hod před rozhlednou na Horní Černé Studnici. Poté cca 1km po hřebeni na Čertovy Skály (Kladívko, Čertova Hlavička, Černostudniční Věž,…).
Šiřte prosím tuto poplašnou zprávu dál.
Vaše reakce (mail, web) budou samozřejmě náležitě ignorovány.
Ondra

Ahoj lezci a kamarádi. Jelikož sezona mi začala celkem dobře, tak o to húře pokračuje se zanícenýma loktama a šlachama. Je to až k nevíře, že se mě drží taková smúla. V rukou nic neudržím a jelikož makám rukama, tak zvládám len to a v noci rehabilituju. Tímto chci oznámit, že tento rok se zúčasním jen posledního slanění. Mějte se hezky a horám a skalám nazdar, vaš Kulda. P.S. Snad to do příštího roku dám nějak dohromady a zase s vama vyrazím. P.S. Nový člen Mloka, ale platit začne až od desíti.. 🙂

Celou sobotu chcalo a tak si můžu o písku jenom zdát. Kulda navrhuje nedělní Jizerky. Ráno je azůro, den je parný, takže by to mohlo bejt suchý. Kulda navrhuje začít Pevností a případně přesun na Žabího koně a přes Zvon zpět. Obhlížíme Pevnost a netradičně se rozhodujem začít spárama za pravou hranou. Hned ta první je Jižní spára V-VI – paráda. Vedlejší je EF spára VI a budí větší respekt a tak dáváme Jižní stěnu IV. Začíná jako EF spára, ale po cca 2-3 metrech se traverzuje vpravo a závěrečný výšvih. Kuldova slova, že by si EF spáru dal na prvním byla poměrně rychle zapomenuta a tak dáváme zhora jištění a užíváme si ji na druhým. Je citelně těžší a nelitujeme toho, že se netahá. Ale je pěkná jako ty předešlé. Přecházíme na horní stranu a vysólujem si NC II a 1. variantu NC III a dáváme klasiku – Zvonivou hranu VI a zakončujeme Hladkým koutem IV-V. Máme vylezeno 7 cest a na další lezení už není šťáva i čas a tak to balíme a Viniční to ženem ke Kozovi. Kuldovi vymlouvám malýho smažáka a tak se pošetřily korunky. Dnes je pátek a je zase mokro, takže předpokládám, že by se tuhle sobotu mohlo taky někam do Jizerek … 🙂

Na lezení jsme zbyli jen my dva s Ludvíkem, takže Skalák jasná volba.

Cílem bylo přelézt a odpytlit mé asi tak deset let staré projekty… Nejdřív jdeme na Zlatou vyhlídku, kde expedičním stylem přelézáme Machaňovu cestu (VII). Dobíráme u každého ze tří kruhů, na předvrcholu a vrcholu. Hvězdičku si podle mě nezaslouží, místama se dost láme. Jakou druhou cestu lezeme Egyptskou hranu (VIIb) na Sfingu, jedno z nejlezenějších béček ve Skaláku. Právem.

  

Dolez na vrchol pilíře Sfingy (v pozadí hvězdičková Východní cesta na Mravenčí věž) a vrcholové foto.

Nejen lezením živ jest Mlok. Tenhle víkend byl ve Světlé nad Sázavou slacklinový festival. Super místo v zámeckém parku. Vzrostlé stromy a mezi nima udržovaný trávník (něco jako u nás na Sychrově). Organizátoři natáhli 42 lajn všech možných délek a další lajny natáhli příchozí. Takže jen registrace, podepsat, že vše podnikáte na vlastní nebezpečí a možno chodit.

Co jsem šel (a přešel) já:
38m (nějaká 2t)
26m (široký Rainbow)
45m (Dragon)
41m (široký Rainbow)
37m (krásná neznámá)
28m (2t)
59m (Dragon blue)
39m (Dragon)
50m (u země)
76m (Ikea – jen 1 směr)

Ondra

Tak zase ve Skaláku. Tentokrát v rozšířené sestavě: Ondra R, Ludvík, Vlasta, Ondra L.
Co se lezlo:

Ottovy věže – Údolní c. VII (cca 35 metrů rovně nahoru)
Ottovy věže – Úzká spára VII
Opozdilec -NC VI

V neděli nás hezké počasí vylákalo zase na skály. Složili jsme se do Feluchy tři: Ondra, Ludvík, Rejsek. Chtěl jsem jít tak na půlden. Ale prý je škoda nevyužít suché počasí, že je třeba navštívit Skalák. To už jsem tušil, že to asi nestihnem…

Daliborka: Mravenčí cesta – varianta V
Daliborka: Výří cesta VI (RP VII jsme nedali, pauza u kruhu)
Kniha: NC VI
Větrník: Porcalova stěna VII

Dvě zastávky v Lidlu a v 18 hodin jsme doma, jako na koni.

Já osobně bych tedy prohodil obtížnosti Knihy a Porcalovy stěny. Ale to je asi o morálu. U Knihy nad druhým kruhem jsem se cítil až moc vzdušně 🙂
U Porcalovy stěny je problém se odlepit od země. S vyšším vzrůstem obtížnost klesá. Dál lehké a velmi dobré na jištění.
Ondra

PS: Možná bude časem i nějaký obrázek od Rejska…

Svátek práce bylo třeba nějak oslavit, a tak jsem vyrazil s bráchou na Sušky. Že si dáme nějaké rekreační lezení.

První volba padla na Dvojitou cestu na Nosatou věž. V průvodci není, protože je nová, všechny 3 borháky se odspoda pěkně lesknou. Cesta pěkná, nezáludná, jištění tam, kde je potřeba, smyčky netřeba (dal jsem jednu, ale nutná nebyla), klasa za VII odpovídá. Doporučuju.

Druhá a poslední volba padla na cestu na vedlejší Čihulovu věž. Začíná prstovou trhlinkou, která dost lezců odradí, nebo vyžene. Jako mě před pár lety. Do spárky lze montovat smyce skoro po metru, akorát to dost vysává sílu. Tolik, že si nakonec do jedné z nich opatrně odsednu. Vydržela. Po odpočinku dolézám ke kruhu, odkud lze pokračovat třemi směry. Zadaří se přes převisy (střídavé vedení) přes 2. a 3. kruh do plotny a na vrchol. Někdy se snad povede v kuse. Krásná cesta – spárka, převisy po madlech s lokálními bouldříky, výlez do plotny – Satanské verše VIIIb.

Satanské verše VIIIb – pohled od 3. Q dolů (dole spára, na jejím konci zakrytý kruh pod převisem, 2. Q uprostřed).

Přihlásit se

Fotky z Rajčete

Fotky z akcí máme na Rajčeti: MLOCI