Horolezecký oddíl z Jizerek

Těšil jsem se na tuhle akci už 2 roky a konečně se povedlo. Teplický fesťák byl od čt 27 do ne 30 a já se rozhodl tam jet už ve středu – třeba tam něco polezu či koupím (i když se má prodávat až ve čtvrtek).

Středa: domlouvám se s bratrancem Przemkem z nedalekých Gorc na polské straně cca 25 km severně od Teplic. Dojíždíme za soumraku (kolem Meziměstí ukrutná objížďka asi 50 km i když byly Teplice jen nadosah), takže z lezení nic, ale nasát atmošku z města se podařilo.
Čtvrtek: ráno šopuju a pro Kuldu kupuji sadu presek a velkou šroubovací karábli, pro sebe 7 frienda od Kouby za 4 kila. Za Direct prodává Ondra Neuman, takže často debatujeme. Furt se potkáváme s Terkou Foffovou. Vybírám Ostaš a u parkáče se rozhoduji kam – jižní horní labyrint nebo severní dolní – tak jo, dolní. Przemek ještě nikdy nelezl a tak chci něco opravdu snadného. Narazíme na Vyžle a z pravé strany tam je taková pěkná, pár metrová cesta. Jedná se o Starou cestu II. Przemek je v poho, tak se přesouváme na Slunečnou a zkouším Křandovu IV, ale je to divný a zelený a tak jdu na Klikatou spáru VI a to byl dobrý tah – moc pěkné (i když jsem si pro jistotu poseděl u kruhu). Balíme a zpět do Teplic, véča a jdem se mrknout do parku na bouldery a neúspěšně zkoušíme ty nejlehčí. Z hřiště hraje muzika a ve městě vládne uvolněná atmosféra.
Pátek: mám spadeno na Křížák, ale raní obcházení stánků si prostě neodpustím. Dorazil Obročník a tak jdu k němu, bo jsem se s ním dohodl, že mi tam doveze pravou spárovou rukavici. Mám ji a už se do spár nebojím 🙂 . Razíme na Křížák a před Ádrem odbočujem doprava na Dědouchov a dojedeme přímo pod něj. Lezl jsem tam před 2 roky a tak to trošku znám v okolí věže Maják. Tam se už leze, tak se přesouváme na vedlejšího Pátera kde dáváme na rozlez Křížovou cestu III – krátká a pohodová rozlejzačka. Jdu zkoumat co by se dalo na Majáku vylízt a tak jsem po dlouhé úvaze zvolil Údolní cestu VIIa – pěkná spárovka s kruhem tak 20-22 metrech – ovšem dalo se to pěkně zajistit a pak nepříjemný traverz za spoďáka vlevo a dolez rajbákem cca 6 m na vrchol. U kruhu se odsedám, jelikož jsem se vyčerpal vyndáváním ruky ze zahnuté spáry, které mi trvalo několik minut. Zkouším to, ale vracím se, protože jsem si to úplně nenačetl. Docvaká mi to a je to snadné. Obcházíme oblast z jižní strany a je nám doporučená hladká plotna VIIa (v mém starším průvodci to není) na Klášter. Poznávací znamení je spadlá bříza a tak je lokalizace usnadněna. Je to hladké jako prase a tak to porůznu oblézáme a tak z toho nejsem nadšený. K tomu všemu začíná krápat a nevypadá to na 5 minut. Balíme to a zbytek dne přerušovaně prší až do po půlnoci a tak si v parku sedíme ve stánku, co byl opuštěný a sledujeme boulderisty jak jsou dobrý.
Sobota: tak už se snad dostanu do Ádru- tedy Teplické skály by stačili. Ráno klasický šopink, od Ondry si půjčuji čéháesku a tak mám slevu na parking a vstup zdarma a to i pro Przemka. I přes to, že bylo teplo, včera pršelo a tak razíme do skal až po 3. Mám v úmyslu sektor Vlčí rokli (spojnice mezi Teplickými a Adršpašskými skalami). Nebylo tam nic moc – tak to asi nic nevylezem, sákryš. Při vracení vydím v oblasti Nad Orlíkem blízko kasy 2 menší věžičky a tak jupí na ně. Nejdříve to byl Valibůček s Náhorní II a vedle Malý Davčík s Břeclavskou II. Tak aspoň něco. Údolím zní hudba z Teplic a tak se za noci vracíme – je tma. V 10 jdeme na filmový blok do místní školy – něco o lezení na stěně hned v centru Rio de Janeira a pak film o historii lezení v Yellowstonským parku.
Neděle: končí to a tak je šopink sice poviností, ale rychle to probíháme. Ve městě probíhá běžecký závod a dobíhají borci. Na 3 místě v ženách je Zuzka Kocůmová a tak jí gratuluji. Ondra nám vyradil JZ spáru VI na Sokolíky v centrální části Teplických skal – má hvězdičku a sám to prý kdysi lezl – hotová tutovka. Na rozcestí u horolezecké chaty se k nám přidává dvojka odněkud z Moravy a tápe. Přizvu je oni se připojují – klučina Adam a jeho kočka. Snadno k věži dorazíme a bylo to tak jak Ondra říkal – krásná spára přes 2 kruhy cca 15 metrů – od druhého kruhu se to rozšiřuje. Tento den je sakra teplo, jisto jistě více než 30 stupňů, takže se potíme. Odsedám u obou kruhů – nechce se mi do toho padat – Przemek mě svým jištěním nepřesvědčuje, že bych do toho chtěl padat. Zklidním se a zbytek dolézám celkem v klidu a prožívám euforii. Nastupuje Przemek, ale po několika metrech si natahuje koleno a tak ho zpouštím. To kočku přesvědčilo, že ne a tak už zbýval jen Adam. Ten to s přehledem přebíhá a nahoře si to vychutnáváme.

Suma sumárum – paráda 🙂

One Response to 32. MHFF v Teplicích nad Metují 27. – 30. 8. 2015

Napsat komentář