S Benem se plánoval výjezd do teplejších míst a volba padla na Arco. Obsazení, jak je zvykem, se neustále měnilo a ve finále se přidali Ondrové – náš a Lukeš. Vyrážíme už ve středu, aby se dalo lézt co nejdříve. Vyrážíme po 6 večer a dorážíme na místo těsně před 5. Po krátké spací pauze si to štrádujeme na Zebráty (Parrete Zebrate) u Dro – pěkné plotnové vícedélkové lezení v rozmezí 100-200 metrů. Lezeme ve dvojicích, Ondrové a já s Benem a obě dvojky stíháme 3 cesty.

Společně lezeme:

Via Trento L6 200m UIAA 5

Donne L3 150m Fr. 5b

Ondrové

Guisy L3 130m Fr. 5b

sBenem

Gino Gianna L4 150 m Fr. 5b.

Je třeba podotknout, že mají v této době němčouři státní svátek a tak jich tu leze hodně a nezřídka se stávalo, že od nich padali kameny, které kolem nás proletěly a jen náhodou nás to nelízlo.

Večer se přesunujeme do kempu u Paola a spíme vedle něj, protože je plnej ale využívat sociální zařízení můžeme a je to fakt super – teplá sprcha bez omezení, vše čisté. Kuchyňka, lavičky, velmi dobrá úroveň. Jsme v kempu s veverkama – lidi co skákají s oblečením, které má látku mezi končetinama, takže mohou létat a před dopadem spustěj padák. Skákají z masívu Zebrát a občas proletěli kolem nás.

V pátek se přesouváne do Sarche na kopec Picol Dain a Ben nás nanaviguje na lezení bez žádného nástupu. Zde se nalézá do první délky společně s několika cestama a ty se postupně rozdělují, Jejich průměrná délka je 300 m – 8-10 délky. Ale sakra, pod nástupem je fronta, a tak si vše v klidu připravíme a razíme. Ondrové lezou těžší Moon Bears L9 250m UIAaA 6, a my Orizzonti Dolomitici L10 300m UIAA 5+. V 2 délce zjišťuji, že jsem ve zmatku zapomněl batoh a tak slaňuji – naštěstí byly tyto délky horizontální, takže slanění bylo ok. Trošku zdržení, ale zas tak zlé to nebylo. Dolézáme po poledni a Ben už dál lézt nechce. Ondrové i já jsme chtěli pokračovat Amélií – Le Srane Voglie d. Amelie L8 250m 6, a tak berem dvojičky a hurá. Opětně je v cestě několik dalších lezců, jak jinak než němci. V 3 délce padá dost kamenů a tak je to trochu napínavé. Dolézáme celkem pozdě a zpackáme sestup, ale do soumraku dorážíme do Sarche.

Mělo pršet a i trošku únava (hlavně já) a tak Ben navrhuje jet do Reginy – směr na Rivu d. Garda a zleva projet tunelem a tam že je pěkná oblast kratších cest – cca 100 m. Je ažúro a nástup je krátký. Lezeme odděleně a zde je soupis lezených cest:

Sol Minore L3 100m Fr. 6a všichni

Via Plaisir L3 80m Fr. 6a všichni

Setimo Cielo L4 Fr. 6a já s Benem

Ondrové – zcela neúnavní

Via Babylonia L4 100m Fr. 6a

Fidori Di Primavera L6 150 m Fr. 6b+

Večer procházíme Arco, dáváme Pizzu, proběhneme lezecké krámky, koupíme si nějaký maličkosti 🙂

Je neděle, poslední den a tak je v programu lezení kratších cest a Arcu nad ZOO kempem. Nástup opětně krátký. Pod nástupem Via Sabiny L7 150m UIAA 5+ chytnou Bena záda a tak s lezením končíme, kluci nastupují na Via la cengia rossa L8 185m Fr. 6a (velmi přísné hodnocení!). V cestě mají plno a tak si museli nechat zajít chuť na druhou a před 3 odjíždíme. Němčouři se vraceli a to znamenalo kolony. Od Bolzana že do Innsbruku a tak bylo zamítnuto jet přes Rosenheim na Mnichov či Salzburg a jedem si to zadní silničkou na Salzburg. Projíždíme kouzelnou krajinou Wilder Kaiseru, Berchtesgadenu a dalších místních specialit a spřádáme plány na nějaký ten výjezd do této oblasti. Musím poznamenat, že celá cesta z Arca byla jedna úchvatná podívaná. V údolí teplíčko a na vysokých vrcholech mraky sněhu – ach ty štíty – balzám na oko. Dorážíme do Lbc zhruba ve 2,30 ráno.

Celkově musím říct, že dle některých znalců Arca, kteří říkají, že je tam vápno oklouzaný, tak si s nima dovolím nesouhlasit a lezení tam je mraky a určitě si to zaslouží tam opětně jet. Nevýhodou je profláklost a tím pádem si to chce zjistit, kdy a kdo má státní svátek a jet v jiném termínu. Bylo to super a doufám, že nás tam příště pojede víc 🙂 …