Čtvrtek 25.07.2019
Po 17 hodině nás Ben objíždí a nakládá. Vyrážíme v počtu 6 ks: Ben, Ondra R, Rejsek, Ludvík, Michal a Kulda.
Večerně noční přejezd k jezeru Vorderer Gosausee. Kolem jedné hodiny po půlnoci zaleháváme na parkovišti v “tschechische hütte” = nepoužívaná autobusová zastávka. Cca 920 m.n.m.

Pátek 26.07.2019 – tedy den prvý

 

Po páté hodině budíček a mezi 6:00 – 6:25 postupný odchod dvojic a jednotlivců do akce. Krásným údolím nejdřív po rovině podél dolního jezera a postupně vzhůru ke druhému a třetímu, hornímu jezeru Hinterer Gosausee ve výšce cca 1200 m.n.m. Tady se odtrháváme od pohodlné cesty a stoupáme na nástupy našich cest cca 1450 m.n.m.

Dvojky: Ben + Rejsek a Ludvík + Kulda na GOSAUSEETRIATHLON (13-15 délek)
https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/gosauseetriathlon/

Dvojka: Ondra + Michal na GLÜCK AUF ZEIT (13 délek)
https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/glueck-auf-zeit/

Nástup GLÜCKu se nám naštěstí podaří celkem brzo najít, takže pomalu ale stabilně stoupáme až pod devátou, papírově nejtěžší délku 7-/A0. Jedno místo opravdu přelézám s chycením expresky, ale zbytek je poměrně slušně lezitelný. Klíčovou se ovšem ukazuje délka následující, schovaná v označení 6+/A1 oder 8-. Tady se v horní části jejích čtyřiceti metrů hákuje nepokrytě a namáhavě.
Dodatečně doma zjišťuju, co vlastně znamená to “A1”. Dočítám se, že v Alpské stupnici to znamená: “A1 – velmi těžké lezení pomocí skob”. Tak to sedí, to jsme lezli správně 😀
Ještě dvě délky za 5+ a 5 a odbočujeme doprava do vrcholové kleče. Takže po 10 hodinách lezení jsme “na vrcholu”. Začínám být nevrlý a nervózní z našeho pomalého času, protože nám zbývají asi 2 hodiny světla na to, dostat se na slušnou cestu a sestoupit co nejníž. (Pozn. Cesta se dá i slanit, ale předem jsme počítali spíš s “výletem” a noční odchod od slanění k jezeru taky nesliboval nic dobrého.)
Kdo někdy šel klečí napříč krajinou, tak ví, co následovalo. Hezky vám pak voněj ruce od smůly, ale tím příjemnosti končí. Podařilo se nám připojit na odchodovou cestu od “Triathlonu”, ale kamenní mužíci se od ní zase brzy odtrhli. Zvažujeme, zda si s mužíky po vrstevnici ušetřit výškové metry nebo raději prorazit nejkratším směrem k cestě. Nakonec vyhodnocujeme, že podél mužíků je to na cestu už jen cca 300 metrů, tak se jich přidržíme. Těch 300 metrů jdeme hodinu. A pak hurá, vyšlapaná turistická cesta. Je na čase, začíná se smrákat.

O sestupové cestě nám říkali, že je nekonečná. A měli pravdu. Horní jezero pořád kdesi hluboko a vůbec se nepřibližuje. Ale nakonec jsme u něj a po další nekonečné hodině i u dolního jezera. Tady dáváme noční koupačku. Je 23:30, tedy príma čas na vykoupání. Jezero mile překvapí celkem teplou vodou. Vaříme večeři a lezem – teď už jen do pelechu.

Sobota 27.07.2019 – tedy den druhý
Vzhledem k předchozímu dni si neklademe přehnané cíle. Též předpověď počasí slibuje od 11 hodin možný déšť a později bouřky.
Jdeme do vybrané cesty KAISERWALZER (7-/7, 6-/6 obl., 10 délek)
https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/kaiserwalzer/

Jdeme s tím, že jakmile se počasí otočí, tak slaníme. Jen si musíme pohlídat, aby to šlo. Standardně se totiž od dolezu odchází pěší cestou.
Ve čtvrté klíčové délce zjišťuju, že něco nesedí. Nýty sice pořád mám, ale lezu pořád vpravo celkem těžkou hnusně zarostlou stěnou. Místo 30 metrů už mám vytočeno dost přes 40 a lano táhne jako kráva. Že bych minul štand? Objevuju na dohled další nýty pod sebou vlevo. Že by tam? Štanduju v nejbližším nýtu a dobírám Michala. Zkouší se cestou dostat k nýtum vlevo. Nejde to, tak většinu délky z nýtu přes smyčku slaníme. Zkouším to nalézt znovu a lépe. Nejde to. Rozjímání nám usnadňují mraky a hřmění nad Dachsteinem. Je čas otočit.

Ještě chvíli šachujeme, jak se dostat do slaňovací dráhy. Při tom identifikujeme místo, kde jsem udělal navigační chybu. Cesta se tu dělila na 3 varianty, které v topu nebyli naznačené. Tak někdy příště…
Při slaňování akorát narážíme na navrátilce Kuldu s Rejskem. O jejich osudech si povíme příště… (to be continued)

Neděle 28.07.2019 – tedy den třetí
Opět nejistá předpověď, tak se přesouváme na sportovní jednodélky, které nám doporučil Kočičák: “150 cest u cesty, vždycky je tam někdo s průvodcem”. Byla to dobrá rada nebo drobná škodolibost? Oblast u Rindbachu nacházíme a jdeme podél stěn. Něco vypadá hodně těžký a zbytek ještě hůř. Jen taková úzká plotýnka s cca pěti cestami vypadá, že by mohla jít. Pod stěny přichází Rakouská trojice a po chvíli váhání se připojuje k nám na plotýnku. Jak se sem vejdem? Nakonec naše vrcholové družstvo vaří čaj a tělocviku se věnuje jen Ondra s Michalem a zmíněnou trojicí. Ve 14 hodin nasedáme do vozu a Ben nás odváží do Liberce, kde úspěšně kolem 21. hodiny kotvíme.

Tak, hodně dobré to bylo 🙂

 

Doplnění:

Zatím mi od přímých účastníků žádné vyprávění o osudech vrcholové čtveřice nedorazilo, tak aspoň ve stručnosti:
V sobotu se dvojice Kulda + Rejsek rozhodli k sestupu z Adámka. (Kulda navíc handicapován neustávajícími střevními problémy.)
Dvojice Ben + Ludvík v cca 5:30 snídají a vyráží k vrcholu. Ledovcově navázaní, mačky, hůlky, cepíny. Úspěšně dosahují vrcholové feraty i vrcholu. Vzhledem k rannímu času tu není ani taková tlačenice a prý se dalo celkem vykřížit s dalšími vystupujícími i při feratovém sestupu. V tempu je při sestupu udržují mraky, které se na vrcholu hromadí. Od těch se jim daří držet stabilní odstup a slejvák s bouřkou nastává cca 2 hodiny po jejich návratu do Tschechische hütte.

Rejsek s Kuldou již ladí plán B na další pokus (asi příští rok). Vystoupit na Adámka pěší variantou (místo lezení 15 délek na těžko). Přespat. Útok na vrchol. Přespat a sestoupit. To by se též dalo zkombinovat s případným lezením po skalách nad Adámkem. Takže máme všichni o čem přemýšlet na další sezónu…