Ve středu volá Pepis, jestli bych nechtěl do Labáku – následující den – okamžitě souhlasím a tak si to hasíme přes Ludvíkovice do Bynovce. Trošku pobloudíme, ale ve finále to trefíme. Pepis okukuje co by se dalo postavit a poctivě ničí překážející porost. Pravá hrana nedávala smysl a tak se stavba této cesty zavrhla. Jelo se tam hlavně proto, že slíbil, že svoje cesty dojistí a jednu dostaví, plus dodá 2 vrcholové krabičky s knížkama. Zjistili jsme, že je dojištění zbytečné, ale v novém průvodci bylo označeno, že se to dojistí, takže jsme hledali to nejslabší místo – jednalo se v tomto případě o jednu trojku. Mě se v ní povedlo si odřít čelo a spadnout hlavou dolů (později zjištěno, že jsem měl nějakej vírus ze středeční návštěvy). Práce hotova a tak se přesunujeme o jeden masím směrem proti proudu Labe. Tam je nedostavěná cesta pouze s 2 kruhama, nad tím sokolík v převisu, který minule Pepis vzdal. Zkouší to a dá se tam hodit parádní lanovice. Nastoupá na ten převis – super římsa a nad ní zavrtává. Odlezem vpravo přes další sokolík se přehupuje a pak už je to plotna, na které je zbytečné něco dávat. Před konce se dá vrátit do původní stěny a zkusit závěrečný boulder, ale je to zbytečné, nedává to logiku. Nyní se do toho dávám já a u druhého kruhu beru bílí provázek, aby nikoho nemátlo, že je to rozestavěný, dávám sokolík a cvakám třetí kruh. Jdu doprava k hraně na sokolík, špatně se vyvážím a házím pendl doleva. Vracím se a dolézám – hloupá chyba (opět připisuji vírusu). Slaňuji, dodávám Pepisovi matroš na dojištění jedné cesty za pravou hranou. Po cca půl hoďce slaňuje a balíme. Po cestě klasicky nabíráme v Cvikovským pivovaru pívo v petce a jupí houm 🙂

Nepamatuji si názvy věží a masívů – později zjistím.