H.O. MLOK

Horolezecký oddíl z Jizerek

Tak mě uš svrběly prsty, tak jsem zavolal Migueli který je ochoten líst lehčí cesty a po nočním vydatným dešti se vydáváme na stržový vrch.Procházíme skalky a jelikoš je vše mokre a zelene, tak ludva vybírá údolku na Kovadlinu a jelikoš to je pan lezec tak ja za ním jen vlaju aš na poslením buldrovím kroku oba narazíme.Po kmeni to pude a tak zapisujem.Začíná pršet tak rychle ještě zapadní spáru a hajdy ke mě na kafe a dom.Kulich P.S. Opravdu to bylo dost mokry.

Mi to nedalo, domlouvám se s kamarádkou Lenkou – vylákám ji na Údolku na Podmokelskou – podařilo se. Začali jsme v 17:30, dolézáme 20:10 – takže čelofky – opět 🙂

Skalák je prostě boží 🙂

No nic, den jako obrázek a jedinej, komu by se v sobotu chtělo byl kamarád Hýňa – razíme do Skaláku a dáváme Údolku na Podmokelskou, chceme na N.C. na Kapelníka, ale je obsazená a tak jdem na N.C. na Sfingu. Všude plno tůristů 🙂 Balíme a jdem zpět kolem Majáku. V Turnovkým Lidlu dáváme klasicky zmrzku 🙂

Světe div se, nejelo se domů za tmy – tak to je skandální 🙂

Opět dvojka O&L a asi pojedem konečně někam jinam, takže to valíme na Panťák 🙂 Idea je, že si konečně prohlídnem i ten hnusnej Panteonskej kout VIIb, nejlépe TR. Na rozlez dáváme Květinou stěnu VIIb, leze se Zadarmo na hrad VIIIc, abychom se dostali ke slaňáku toho koutu, slaňujeme a leze se 🙂 TR to docela jde, ale s pocitem, že by se to mělo tahat, tak to tedy nic moc 🙂

Opět tma – takže budem opět poslední – ale tentokrát nás trumfla Terka Hausnerová se svým parťákem 🙂 – ale jenom o chvilku 🙂

Je úterý a klasicky jdem lízt. Tedy, odpadá Vlasta, Ondra a tak to tak nějak vzdávám. Ozve se Luky a tak toho náležitě využívám a domluvíme se na Havranovi. Jedem celkem pozdě a tak správně tuším, že čelofka bude naprosto nezbytná – ono to lezení s O. Lukeš končí prakticky vždy za tmy 🙂

Vybírá se Koutová cesta z levé údolní strany. Já ji nemám rád, ale Ondra jde do toho. Dává a já se vybavím batohem s botama a čelovkou a tak jako vždy nedávám úsek, který je původně se stavěním. Trápím to, ale nějak jsem to dal a na rampě končíme bo je tma jako v pytli. S počitem, že jsem v cestě nechával erárky jsem tam nechal i jednu Ondrovu lanovici. Slaňuje, vybírá a já si to hasím pod slanění k Malému Havranovi a dám si tam slez sólíčkem. Balíme a s čelovkou se prodíráme lesem. Klasicky probíráme lezbu v okolí šamoný 🙂

Je Mločí akce a kvůli počasí se stanovuje Makak. Razíme s Ondrou a Julinkou (Rytířovic roztomilá dcerka). Jsme tam mezi prvními pacienty 🙂 . Přidává se Šáfa se svojí novou kočkou (příjemná děvčica) a různě tam popolézáme. Jdeme do knajpy, sosáme nápoje a probíráme plány – jako co a tak a snad že i nějaký ty výjezdy 🙂 . Poté ještě trošku potrápíme lano – ale už opravdu jen trošku 🙂

Vlasta má v pátek volno a chce do Skaláku – je pěkně a tak vyrážíme. Hasíme si to k Lebce, ale ta je obsazená, takže přecházíme ke Skautské věži na Bobříka kvasu VIIb. Postupového jištění je dost, ale 1. kruh zhruba ve 20 metrech budí respekt. Za ním je druhý a u něj Vlasta štanduje. Kruh drtím A0. Vlasta běží nahoru a je tam coby dub. Výlez je naštěstí jen o jednom kroku nad kruhem, takže pohoda. Slaňujeme na 2x a ještě by to něco chtělo. Obhlížíme Únorovou a Durango, ale ve Vlastovi to moc důvěry nebudí a tak jdeme již k neobsazené Lebce a jde se Nedodělaná VII. Na vrcholu zjišťujeme, že je plná vrcholovka (popsaná) a tak ji berem do hospody, aby si ji místní oddíl převzal. Před ní potkáváme Jouzu s kamarádem a tak si ji přebírají. Protože jsou už kratší dny, tak jedeme opět za tmy domů … no jo, hold podzim 🙂

Ondra má méně času a tak vyráží na Bezděčín dříve a s Vlastou ho přistihneme u Vzdušné c VIIc. Dáváme Opilcův sen VIIc, shazujeme na VIIb, kluci jsou na Velikonoční hrátky za VIIb, já si dávám Hráčskou vášeň VIIa s druhou partou. Ondra leze rozhašené kamínky VIIc, zdrhá a my se v tom trošku vytrápíme a za tmy berem čápa 🙂

Tak abychom ten Skalák uzavřeli, tak ještě bychom měli zlézt ústřední věž oblasti Draček – Dračí věž (z loňska je Kapelník, letos kultovní Taktovka a Maják).

dracivez_rudahrana

Počásko je super. Odpadá Vlasta a Rejsek, Ondra Lukeš dojede později. Takže jedem jenom dva – O&L, dorážíme pod skálu a obhlížíme, co to vlastně polezem – máme lízt Rudou hranu za VII, prý jedna z nejkrásnějších cest ve Skaláku vůbec. Je v ní už dvojka a u štandu bloudí a tak jim dle dvou průvodčíků radíme 🙂 – doráží Ondra a rozbalujeme, kramaříme a odvážný rytíř vyráží na misi. Štanduje se u prvního kruhu za pravým rohem, dolézám, po mě Luky a šlechtic zdrhá na další štand opět za dalším pravým rohem. Dorážím a Ondra nechápe, že jsem nevybral žádnej materiál. Šak už to nějak doleze, co? Odlézá,  po chvilce je na vrcholu, ruším, dobírám Lukyho. Postupně dolezem a vychutnáváme si vrcholu. Všichni si chválíme cestu, že je opravdu krásná a i když to vypadalo lámavě, vše drželo. Luky nám ukazuje další cesty jak na Dračí věž, tak i na Dračí zub, Knihu či Daliborku. Smráká se a tak slaňujem na 2x a dole už je tma jako v pytli. Vše je ok – čelovky máme – přeci po fiasku na Bivu und Uhu a víkendovém Rotewandu ji mít musíme 🙂 …

Kterak Ludvík & Ondra prostupovali Červenou Stěnou.

STŘEDA
Rote Wand je pěkná stěnka v Rakousku nad městečkem Tyrnau. Vede tu řada cest, z nichž ty nejdelší mají ke 300 metrů lezení. Od Liberce je Tyrnau vzdálené cca 570 km, podle toho, jak moc si zajedete 🙂
Přibíráme dovolenou na Čt a Pá a čeká nás pěkný prodloužený víkend. Vyrážíme nakonec v počtu 2ks: Ludvík & Ondra. Z Liberce se odpíchneme ve středu večer a chvíli po půlnoci skládáme hlavy v tábořišti Kaiserbrunn. Tentokrát tábořiště využíváme jen jako transportní. Nocleh zdarma je fajn. Bohužel se potvrzují zprávy, že tohle oblíbené tábořiště od příštího roku končí. Navíc se stále v okolí nepodařilo zřídit žádný náhradní (ani placený) kemp.

_______________________________________________________

ČTVRTEK
Ráno už nás čeká dojet jen zbývajících 100 km. Mlhavé počasí nás trochu překvapuje. Taková byla hezká předpověď… Krátký prudký výjezd z Tyrnau, poslední 2km šotolinovou cestou a jsme na malém parkovišti. Dokonce se nám daří hned napoprvé trefit cestu ke stěně – nebojte bloudění bude v neděli. A za cca 35 minut nástupu jsme na “ruksak placu”. Fakt se to tak jmenuje a fakt se tam nechávaj batohy. Sbíhají se tam přístupové cesty a setupovka, takže co lezec nepotřebuje do stěny, může zanechat tam.
Na dnešní zkrácený den volíme lehčí osmidélkovou cestu Serengeti.
Průvodčík slibuje v páté délce jednu z nejhezčích délek v Rote Wandech.
Cesta je opravdu pěkná a příjemně ubíhá, takže v podvečer užíváme výhledy z vrcholové louky.
Při sestupu nás zlákala značená cesta, která sice vedla taky dolů a pohodlně, ale značnou oklikou. Dneska už stejně nechcem lízt nic dalšího, tak nevadí.

Serengeti:
Serengeti L1 6-
Serengeti L2 6-
Serengeti L3 6-
Serengeti L4 6
Serengeti L5 6-
Serengeti L6 5
Serengeti L7 6
Serengeti L8 6
Poznámka: Klasifikace brána z průvodčíka z knihovny a tady u Serengeti úplně nesedí. Jinde už byla téměř totožná.
Večer se ubytováváme v kempu v Ungersdorfu blízko Frohnleitenu.
Cena po jakési slevě 10% (mimosezóna?) vychází za 2 lidi, auto a stan na 19.5 Eur/noc.

_______________________________________________________

PÁTEK
Povzbuzeni včerejší cestou Serengeti, jdeme dnes do těžší Elk Meadows.
Devět délek, místa za 7- (podle knížky i jedno za čistých 7), 270 metrů lezení.
To už je jiné kafe. Tu asi klasifikoval někdo jiný a poměrně přísně 🙂
Nakonec visím v osmé dýlce v odsedce. V topu divná německá poznámka. Zleva blbý, rovně nemožný, zprava hodně blbý. Odhákoval bych to, ale to taky nejde. Nakonec to zleva pochopím, jen se u toho bojím. Zakládám friendy, žádný nejde. Zakládám uzlík, nejde. Nadávám na vrtače, že nedal nejt o metr výš. Pochopil bych hned, kudy mám jít a nedělal sedmičkové kroky s nejtem 30 cm pod nohama. Ale jde to a cesta nahoru je otevřená.
Nahoře domlouváme, že nám to pro dnešek stačí a aspoň nacházíme správnou sestupovku.

Elk Meadows
Elk Meadows L1 6-
Elk Meadows L2 6+
Elk Meadows L3 5
Elk Meadows L4 7-
Elk Meadows L5 1
Elk Meadows L6 6
Elk Meadows L7 6+
Elk Meadows L8 7
Elk Meadows L9 6+

_______________________________________________________
SOBOTA
Dnes máme ještě celý den, a tak plánujeme dvě cesty nebo dodělávku na kratších cestách v menším sektoru vlevo. Volíme oproti včerejšku lehčí šestidélku Weg der alten Männer. Ale ve třetí délce se Ludvík zasekává. Bojujem oba. Já tahám nahoře přes prusík, Ludvík přidává do nejtu smyčku a nakonec to nějak přesoukáme. Jen lanu to nedělá moc dobře.
Tahle cesta má dokonce udělanou slaňovací dráhu, takže tentokrát nejdem pěšky, ale slaňujeme. Díky tomu i sbíráme pomocnou hákovací smyčku.
Boj ve třetí délce nám sebral síly i čas, takže pod skálou domlouváme, že spíš obhlédnem varianty pro zítřejší závěrečný půlden.

Weg der alten Männer

Weg der alten Männer L1 5+
Weg der alten Männer L2 6
Weg der alten Männer L3 7-
Weg der alten Männer L4 6+
Weg der alten Männer L5 3
Weg der alten Männer L6 6-

Jdeme podél stěny, koukáme na nástupy dalších cest a máme spadeno na kratší cesty pod hlavním vrcholem s křížem. Nakonec se nám celkem záhadným způsobem hledaný nástup povede obejít, tak aspoň vystupujeme na vrchol ke kříži.
Shora trochu odhalujeme přístupovou cestu pod hlavní vrchol, tak ji po chvíli bloudění využíváme. Cestou vidíme postupně cca 10 kozorožců. Jeden nám dokonce blokuje cestu. Líže sůl ze svého krmítka a tváří se nevraživě.  Ani házení kamenů kolem něj ho nepřesvědčí.  Padá tma, tak nemáme na experimenty čas a radši ho obloukem obejdeme roštím.

_______________________________________________________

NEDĚLE
Po včerejším bloudění a hledání nástupů jsme se rozhodli jít do jistoty. Volíme cestu hned nad “ruksak placem”. Lehká sedmidélka Waschrumpel je tady asi nejlezenější cestou. I průvodčík varuje nad místy ohlazenou skálou. Ale není to tak zlé a cesta docela ubíhá. Kolem 13. hodiny jsme nahoře, sestup a kolem 15. hodiny vyrážíme autem na cestu k domovu.

http://www.grazer-bergland.at/klettern/grazer-bergland/rote-wand/hauptwand/waschrumpel-00013/topo/
Waschrumpel L1 5+
Waschrumpel L2 3+
Waschrumpel L3 4-
Waschrumpel L4 4+
Waschrumpel L5 5+
Waschrumpel L6 6-
Waschrumpel L7 5
Zpátky jedeme přes Linz a Budějovice s malými oklikami, abychom se vyhnuli placeným tunelům. Ani tady se nevyhneme opravám silnic a dálnic, ale kromě dvou větších ucpávek to jde. V cca 22:30 jsme v Liberci.

 

PS: ještě doplním nějaké obrázky
🙂 Píseň výpravy: https://www.youtube.com/watch?v=2qNuwVLfero