Spoiler: Kdo si myslí, že Pípák a Chcípák jsou naše nové přezdívky, bude zklamán.

PantheonMnich

Máme domluvené lezení na čtvrtek (tj. Ondra R. & Ludvík). Během dne se přežene několik přeháněk, takže je volba jasná: Panťák. My už snad ani jinam netrefíme.

Jsme asi čtvrté auto na parkovišti. Vpravo na Centrální stěně obsazeno, v Levé stěně jedna dvojka, ale náš oblíbený “Pípák VIIc” je volný. Tak vzhůru. Poučen z minula, jdu tentokrát rovně, ne koutem jako “Jižní vítr” (ale borhák vpravo cvakám) a štanduju o slaňák výš. Tak nám lano v pohodě vystačí a líp se uvidíme a uslyšíme.

Aby bylo déjá vu úplné, ozývá se zdola Ondra Lukeš a připojuje se k nám na druhou plotnovou délku “Chcípáka VIIIc”. Jdu poctivě přes borháky, ale na jedno místo nemám na prvním morál a trochu ho ošulím členitějším terénem zleva. Po mně nastupuje Ludvík a Ondra L. ho naviguje. Naviguje ho tak poctivě rovně, až donutí Ludvíka k pár odsedům. Hážu lano dolů a jde Ondra. Konzultujeme postupy, a každý jde trochu jinak. Domlouváme, že si plotnu dáme ještě jednou a hecujeme se do co nejpřímějšího postupu.

Ondra L. mizí (na nějakou další oslavu, prostě komplet déjá vu) a my s Ludvíkem se snažíme dolézt na vršek Mnicha. Volba padá na “Přímou jižní stěnu VIIb”.  Začátek jde, zakládám pěknou smyčku a dobrého ufona, ale dál se mi nechce. Ohmatávám cestu: nahoru, vlevo, vpravo. Všecko špatný. Vysedávám v ufonovi. Nakonec se mi daří rovně nahoru založit celkem slušnou smyčku, dva těžší kroky a jsem v lehkým. Dobírám Ludvíka, který bez zaváhání místo přebouchá. Zapisujeme se do vrcholovky – hned za náš sobotní výstup s Rejskem. Přeci jen se sem tak často nechodí. Knížka tu je přes 30 let.

Pokročilá večerní hodina, tak dolů a domů. Vyčistit zuby a spát.