Horolezecký oddíl z Jizerek

Brousil jsem celou zimu na překližce – na kvantitu, aby pak nebyl problém s delšíma cestama – takže jsem se klepal na první výjezd a velikonoce se jevili jako nejlepší varianta. Furt se špekulovalo jako co a jak a počasí. Hlavní cíle byli 2 – Rakouský Hohewandy a Rotenwandy. Záložní plán Arco. V předběžném složení se kombinovala možnost našeho Ondry s Vlastou nebo Ondrou Lukešem. Předpověď počasí nebyla zrovna nejlepší a tak to Ondra vzdává a tak se ustanovuje posádka ze 4 borců – Ben, Honza Drahota, Ondra Šnopl a já. Počasí před odjezdem bylo jakš takš a Arco se nevyznačovalo vyššími teplotami než Rakousko, takže Hohewandy. Mělo se vyrážet v pátek ráno, ale dostávám hlášku od Bena, že už ve čtvrtek. Honza bude u Bena v 17:55, mě mají nabrat v 18:18 (to jsem smskou vynegoval a vynegoušioval na 18:18:18 – a ve skutečnosti dorazil Ben o něco později) a Ondra v 18:30 (opět později). Čtu knížku od Pita Schubrta a tak si s naším Ondrou dojednávám prsní úvazek, který mi ve středu před odjezdem s ochotou a krátkou ukázkou (sleduje i Péťa Šafránek a nabízí se s džímarama) předává.

Takže zpět:

Vyrážíme směrem Brno a hned za Prahou kolona – chytáme ji kolem 17 km a končí až na 34 km – tak to je dobrý, fakt nikam nespěcháme 🙂 . Pak už to šlo a dojíždíme do kempu před 2 hodinou ranní – proti nám se rýsují Hohewandy a tak tušíme, že to bude super.

Hohewand 25.3. – stolová hora cca 60-70 km jižně od Vídně.

12525520_10207763719804512_7194056729989008793_o Stěna je orientována na východ. Jedná se o cca 150-200 m stěnu na výšku a na šířku cca 1 km na šířku. Vše vápenec. Klasa je prý mírná, ale my se přesvědčily o tom, že to tak není. Paradoxem je, že i když je stěna z dálky poměrně přehledná, tak jsme v ní všichni bloudili. Ondra s Honzou šli na Puzlle für Fortgeschrittene 7 , ale po 2 délkách je zasekli nějaký maďaři, takže poté šli zkusit něco doprava, ale tam zabloudili, a tak se proklesťovali až na vrchol. Mno, my na tom byli ještě hůř – my zkusili Tirolersteig Mixtüre 5+, ale nějakej nástup tam byl, tak to zkoušíme, 2 délky byli nějaký nejty, ale pak kleč, hnus, kyz. Před vrcholem se napojujeme na dolezovou ferrátu chodník. Jdeme na vršek a těšíme se alespoň na Skywalk, taková plošina s parádním výhledem. Tam nás o pár chvil dohání druhá dvojka a tak dáme prohlídku, foto a sváču. Domlouváme se na další cestě a tak si to mašírujeme pod stěnu. Volba padla na hranu Bereich Draschgrat – zde je několik variant. S Benem berem Draschgrat light 4-, ale s první těžší délkou Draschgrat schwer za 4+. Tu jdou kluci. V 3 délce se Ben ztrácí a dělá provizorní štand u stromu, aniž by věděl že je nad ním cca 7 metrů z levé strany. Dolezu kde je zdravím Ondru s Honzou. Od východu se ženou nějaký mraky a tak chce Ben pryč, kluci né. Slézáme a slaňujeme kyzem, kluci dolézají a 6 délkou přelézají do Traum und Wirklichkeit 6+. My už v kempíku (je cca 10 minut pod stěnou) a baštíme a klucí se vracejí naprosto spokojení – alespoň jim se podařilo něco dolézt. Začíná pochcávat, ale klucí chlemtaj svařák a vedle hrají pěkně na kytáru :). Jsme lezbou znechucení a když byla stěna druhý den nachcaná (poučení: není třeba sem znovu jet), tak jupí na Rotenwandy :).

Rotenwand 26.3

12901200_10207763722004567_6424158343577755956_o – Tak jo, počásko na nic, tak teda jedem na ty Rotenwandy – vždyť je to jižnějc – takže razíme plní naděje na lepší lezení. Vlastně to není ani tak jižně jako jiho-západně – je to cca 130 km směrem na Graz. Po cestě vydíme, že jsou kopce od cca 1000 m.n.m. zakydaný sněhem – že by to bylo i na Roťákách? Ty jsou cca mezi 1000 až 1300. No, odbočujem, okouknem místní kempík a auto heká do kopce. Stupně s přibývající výškou běží zápornou stranou a když si to dosoukáme na parkáč, je jasno – zima jako prase a štíty Rotenwandů místy zakydané – navíc je tam cedulka se zákazem vstupu – lezení kvůli ptákům povoleno pouze v letních měsících. No, tak to chce nějakou alternativu. No, babo raď – návrh byl Plomberg u Salzburských jezer – na břehu Wolfgangsee. Je to směrem západním a je to tam cca 220 km. To je celkem dost, takže to chce nějaký mezipřistání. Volba padla na Burgstall v Pürggu (tam už jsme byli 2x, jednou s naším Ondrou a Péťou Šafránkem). Je to 140 km, takže 2 hoďky. To zas tak moc neztratíme.

Burgstall 26.3. – Stěna ležící u vesnice Unter-Grimming a nad ní vesnice Pürgg.

12924403_10207763723004592_1751293603580759701_n Ze západní strany je obestavěna vrcholem Grimming 2351 n.m. (nakydaná sněhem). Samotná stěna je jižně orientovaná a má místy až 200 m vypínající se do zhruba 850 m.n.m. Celková mapa stěny je zde. Nejdelší cesta tam je Null koma Josef 6+. Má 210 m a i tak je obsazená pražákama a proto volíme nejlehčí variantu a jdeme k západní straně na cestu Burgstallkante 4. Z mapy je zřetelné, že je možné se k nástupu dostal 2 způsoby – ferrátkou nebo Gelber kamin 5b+. Houbelec, komín je hnusnej a tak ho obcházíme ferrátkou a těšíme se 3 délkami. Na chvíli se vyčasí – to potěšilo 🙂 . Tím to pro nás lezecky hasne. Cestou přes Pürgg se snažíme neúspěšně o průnik do hospody, ale jarní úklid je jarní úklid. Ženem si to k nádraží a zjišťujeme, že je zde turistická trasa přes koleje zrušená a je tam nově postavený plot – tak to nás nezastaví. Druhá dvojka si dává ještě něco kolem Josefa. Sledujeme bezradné pražáky (asi ze stěny na Smíchově 🙂 ) – postup žádný – zoufalost sama. Jdeme prozkoumat, zda je hospa v Unter-grimmingu otevřená – a je. Po cestě je u prvního baráku za mostem čáp s plínou kolem zobáku – tak to u nich znamená, že se narodilo dítě 🙂 moc pěknej zvyk – prej místní norma. Dorážejí klucí, rozjíždí se svařáková párty. K večeru fakt přituhne a já jsem rád, že spím s Benem v autě. Co zítra, jedem na ten Plomberg – nezabalíme to? Prej má bejt lepší počasí, ale kdo ví ….

Plomberg 27.-28.3 –

12440616_10207763725644658_2682450150401946098_o 27. – pádíme 80 km na západ a obklopující štíty září bělobou. Venku něco kolem 0 stupňů – to má do 17 stupňů daleko. V sedle mezi Pichlem a Bad Aussee ve výšce něco kolem 1000 m.n.m. je sníh všude a nás jímá hrůza – co kdybychom to zabalili (myšlenka moje a Honzova)? Vždyť to není plezír, ale šikana … . Ze sedla je vidět zadní stranu Dachsteinu – bílí to velikán. Jedem kolem Halštátského jezera v Bad Ischlu odbočujeme vlevo k Wolfgangovu jezeru a na jejím konci je městečko St. Gilgen. Mezi mnoha okolními kopci se zdá Plombergstein malý, ale na takové to naše domácí lezení ideál, něco jako stěna v Pürggu. Vyčasuje se a je cca 7 stupňů – to docela jde. Řineme se celý nadržený a jdeme na to – nástup cca 10 minut. Ondra s Honzou si to ženou na Filou 6+ a Juniperus 5-, my na Äskulap a Taxus, obojí za 4+. Jde to lézt i v tričku, ale jen na slunci. Je to fakt příjemný. Balíme a přejíždíme do sedýlka mezi St. Gilgenem a jezerem Mondsee. Tam najdeme místečko vedle parkáče, tak napůl schovaný v lese. Kluci se zmamlaj – zbylý píva, bílí víno a svařáci – tentokrát přilepšený medíkem 🙂 . Noc už nebude tak chladná a už jsme se i dopředu oblíkli, aby nás to pak nezaskočilo 🙂 .

28. – snídaně, plány – dobrý, tak asi 2 cesty nedáme. Doufám v pravý opak. Vracíme se do St. Gilgenu na parkáč a v tričku si to řinem opět na Plomberg. Jdeme s Benem na Jiniperus 5- (kterej se postupně přeměňoval na junipéruse a ve finále na honibrka) – zajímavý traverz v 4 délce, a kluci na Edelweiss 6. Dolézáme společně a balí se. No jo, přece se jenom musí jet nějakej ten kilometr domů – 500 km. Balíme, dovyhříváme se (částečně opálení 🙂 ) a jede se. Na benzínce v Mondsee se Ondra s Honzou zazásobí pivem a chlemtaj. V rádiu hlásej zácpu v Benešově a na úseku D1 v tomto úseku – Takže Písek a Příbram. V Dolním Dvořišti klucí dokupujou pívo, my s Benem kávu. Temelínské věže jsou opravdu impozantní 🙂 . Od Dobříše do Prahy je zácpa a tak to zpomaluje, ovšem určitě né jako na D1. Namamlanej Ondra s Honzou dělaj bordel (všichni byli č…ci, p..i a všechno bylo m..at a p..at) – to se nedalo, to byla fakt prdel 🙂 . Za Prahou kupuju další kávu a Ondra s Honzou po minimálně 10 pivech usínaj. Dojezd kolem 20 hodiny.

Celkové hodnocení: Hohewandy nedoporučuji, Rotenwandy jenom v létě a zbylý kvaky v Pürggu a Plombergu (kvaky rozuměj v poměru k Alpám – na Česko furt maso, bo tam maj cesty 250 metrů) jako dobrej náhradní plán když se počasí zkazí nebo takové to nedělní dolezení po sobotní masakrózní stěně. Doufám, že se nějakej ten výjezd podaří i s mlokama – samo, až bude o něco tepleji 🙂

 

2 Responses to Velikonoční Rakouško 18-21.3.2016

  • Je tam mraky vícedýlek, ale nám se to zkrátka nepovedlo. Je možný, že by to příště mohlo být lepší, ale Pürgg a Plomberg jsou pro mě zkrátka lepší varianta 🙂 . Na ty Roťáky určo vyrazíme 🙂

  • Hezky jsi to sepsal. Když to čtu, tak mě hned mrzí míň, že jsem nejel. Asi to bylo realistické rozhodnutí, i když se vám přeci jen povedlo něco přelézt. Já bych zamrznul.
    Rotewandy nevyšly, tak o důvod víc se tam společně vypravit za tepla. Ještě teda pohlídat ty ptáky. Mám někde fotku z Jury s datumama, časový termín bude asi stejný(?)
    Hohewandy vás tedy neuspokojily. Ono tam je to možná spíš na jednodýlky. To ještě dáme řeč a určitě ukážeš nějaké fotky…

Napsat komentář